Den 11. (21.3.2016)

Už od rána Jiřík přemýšlel nad tím, zda dnes bude pokračovat v „PSEUDO“ tréninku na „Běh pro úsměv“. Když přišel z práce, na teploměru bylo krásných 6°C. To mohlo znamenat jenom jedno. Dneska se jde běhat. I kdyby bylo 5°C, tak by vyběhl, ale při 4°C už by nešel. To je kosa jak na Sibiři.

Hujer se na to řádně rozcvičil. Protáhl, co mohl a pořádně se rozdýchal. Tohle je jeho chvíle, dneska to musí dát. Byl dostatečně motivovaný na to, aby uběhnul celých, pro něho neuvěřitelných, 5 km.

Jistým krokem došel na místo startu. Rozhodl se běžet skoro stejnou trasu, jako posledně. Hujerovi rychlé kroky vedli o5 na Valchu. Tam běžel z mírnýho a k posr*ni dlouhýho kopce. Pak to střihnul přes louku a z5 se vydal do krátkýho a  zk*rveně prudkýho kopce.

Když Jiřík dobíhal po pomyslný cílový rovince, v hlavě měl jedinou myšlenku: „Dneska to určitě vyšlo!!!“. Hmmm, nevyšlo. Jiříkovi nebylo přáno uběhnout 5 km. Ale zítra je taky den, ten den, kdy se to určitě povede 🙂

PS: Jiříkovi se fotku nepovedlo udělat, jelikož zjistil, že jeho telefon nemá sílu spustit foťák, protože je z toho běhu unavenej stejně jako on  😀

powered by EndomondoWPlogo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

13 − one =